Lidi odjakživa zajímalo, co by bylo, kdyby něco nebylo tak, jak to bylo. A co by bylo nebylo? První člověk, který si položil tuto mámivovu otázku, byl jistý pan Adam kdesi v Ráji, kterého jistou dobu velice zajímalo, co by bylo, kdyby dotyčná paní Eva nesnědla jakési jablko? A kolik by se ušetřilo za oblečení?

My podobným otázkám říkáme historické křižovatky a s ohledem na zaměření této knihy se od dob Adamových posuneme výrazně vpřed... A snad i díky vašim radám by nemusela madame Europe v roce 1914 zešílet a Herr Österreich spáchat rafinovanou sebevraždu. 

Kniha Vzpomínky panského kočího se skládá ze čtyř volně propojených částí.
Komentovaných vzpomínek schwarzenberského kočího Vojtěcha Kašpara pokrývajících události od nepokojů roku 1848 do konce první světové války, variant vývoje střední Evropy v letech 1848-1866, vybraných článků Jan Ziesela z Českého týdne nabízající alternativu k událostem 1866-1914 a Orlické novely, ve které kníže Schwarzenberg nezemře a Rakousko-Uhersko se nerozpadne.

Z recencí

Ve hře Dobytí severního pólu koriguje Jára Cimrman naděje poručíka Berana ústy podolského lékárníka. Pamatujete?

BERAN: ... až nás jednou rozmrznou, až my oba budeme zase teplí, jako jsme vždycky byli, my uvidíme jiný svět. Tvoje vlast už nebude úpět pod Rakouskem a ty vrátíš domů.
LÉKÁRNÍK: Tak pravda, pod Rakouskem ještě trochu úpíme, ale dá se to vydržet.

Kolikrát jsme po roce 1918 zaplatili krutou daň za krátkozrakost rozcapené generace, která si vsugerovala, že úpí?

Skvost od první na poslední stránku 

Ke knize jsem se dostal až po přečtení Uličníků, ale nevadilo :)
Skvost od první stránky. Smál jsem se tichým vnitřním smíchem, až se mi draly slzy do očí. Navrstvit na sebe tolik skutečných událostí a promíchat je do dokonale hodnověrné fikce mohl jen génius!!! Co chvilku jsem googlil nebo hledal na wikipediích, abych se ujistil, co je pravdivá lež a co vylhaná pravda. Definitivně mě dostalo, když jsem si v knize Český šlechtic František Schwarzenberg ověřil, že kočí Kašpar skutečně žil, hrabě Lažanský byl skutečně silně krátkozraký. a Karel IV Schwarzenberg byl skutečně nadprůměrně hlučný přítel arcivévody Ferdinanda. Nic, co je v této knize napsáno, se nestalo, vše je skutečně pravda. Klobouk dolů. Pleš nepleš. 

(z recenze na webu)

Slovo autora

Proč se stále vracím k rozpadu mocnářství v roce 1918? Protože jsem přesvědčený, že v jeho rámci bychom se vyhnuli nacistické i komunistické hrůzovládě, dvěma traumatům, která trvale zmrzačila českou národní duši. Zaplatili jsme krutou daň za krátkozrakost rozcapené generace, která si vsugerovala, že úpí. Událé se neodstane, ale dějiny se opakují. Ať jsou mementem pro nás a naši porevoluční dobu. Máme se dobře, nenechme populisty, aby hodili budoucnost našich dětí do koše.

Tvrzení:

Čin jednotlivce může změnit běh dějin.

Důkaz:

Dvacátého května 1848 zachránil granátník Bartoloměj Reindl knížete Felixe ze Schwarzenbergu v bitvě u Vicenzy. Kníže o několik měsíců později zachránil Rakouské císařství. Pak kdosi opomněl ohřát vodu do koupele a bylo po knížeti. A po Rakousku.

RADĚJI E-KNIHU?

Pokud dáváte před tištěnou knihou přednost čtečce, můžete si Vzpomínky panského kočího zakoupit jako e-knihu.